Kombatový Spitfire
Autor: Zdeněk Štark
Je to zhruba rok zpátky co jsme se v klubu mezi sebou začali pošťuchovat že krom jiných soutěží zkusíme i kombaty. Je to takové vystřízlivění od memoriálu Franty Podlipáka. Prostě jiný šálek kávy. Ani nevím jak, ale los padl na přířezy od DP-modelu, takže jsme hromadně objednávali. Okamžitě jsem objednával dva kousky protože vidina že si to hnedka při prvních letech porozbíjíme byla velká. Takže jsem si vybral Zero a 109ku. Jako první jsem stavěl Zero. Možná trochu z vyčůranosti protože odpadla kamufláž a těch pár črvených fleků se na tom dá udělat skoro od oka. Fixem na Cdčka sem tam naznačil pár dílů ať to není tak holý a tradá do vzduchu. Stavba tehdy trvala cca 3 hodiny a šlo se lítat. Miluju vteřiňák s aktivátorem:) Pak byla 109ka, ale u té jsem si kamufláží vyhrál. Lítala sice dobře, ale šla do světa.
Tak mi nějak bylo líto že nemám rezervní letadlo na kombaty, takže jsem zase začal dumat co bych tak vzal. Po japončíkovi a němci by to chtělo nějaké spojenecké, ale které? Když spojence tak nejlépe vlasteneckého českého – brit! Československých pilotů létalo u RAFu mnoholi. Tak sem tak dlouho móňal po netu až sem našel ideální letadlo i s úžasnou kamufláží. Je to Supermarine Spitfire Tomáše Vybírala z doby invaze do Normandie. Velitel 312. perutě. Vzhledem k tomu že jako velitel měl právo mít své letadlo označené písmeny ze svého jména - „VY“, pod kabinou český znak a znak velitele letky - byla to volba víc než jasná.
1. den
Hned jak došly přířezy tak bylo potřeba křídla z lichoběžníku „otesat do piškotu“. Na A3 stačí vytisknout stín a podle něj řezat + trošku zakulatit profil na konci, ale žádné broušení jen ořezat přebytečný materiál. Broušení EPP jen zchlupatí a vypadá to katastrofálně.
Po úpravě stínu křídel přišlo jejich lepení. Podle plánku, jestli se tomu tak dá říct, by mělo být vzepětí 4 cm. Z minulé zkušenosti kdy se mi při lepení výztuhy v křídle vzepětí nějak ztratilo jsem obě poloviny přilepil tak jak byly – se slovy vzepětí je pro děcka, beztak to nějak dopadne.
Pak následovala motorová přepážka – kupodivu od minulých letadel předvrtané díry. Naštěstí sedí pro můj motor vyrobený soudruhem v Číně.
Mezitím křídla drží pevně u sebe a začínám zase sochat na nich. Vyříznutí kousků křidélek tak, aby se daly vsadit do trupu. 3 sekundy nožem a je to. Žádné vyměřování. Honem honem dál. Už to pomalu vidím ve vzduchu. Vyškovka je jako obvykle bez „V“ výřezu. Takže naznačit a řízy říz. V pár místech sem prořízl víc ale to pak spraví izolepa. Stejak mi ten ocas někdo ve vzduchu brzo načechrá. Hned následuje proříznutí a vlepení výztuhy do výškovky. Blbec, sem si ve spěchu nedal rukavice a už sem zase zapatlanej. Zajímavý že na prstech to drží nelíp. Už jen „U“spojka a bude výškovka hotovson.
Teď část kterou moc nemusím a to je vsazení výztuhy do křídel. No co už, jednou to musí přijít. Proříznutí v hloubce 3mm je během chvilky, prolít spáru lepidlem a napchat uhlík. V tento okamžik sem si na minulém letadle vynuloval vzepětí. Když de snížit tak proč by neslo udělat. Dokud je lepidlo těch pár vteřin vláčné, malinkato křídla předepnout a je to. Vzepětí asi 1,5cm je na světě. Křídla schnou, spát se mi ještě nechce tak udělám ještě něco na trupu. Fixem našmudlat konstrukční díly tak aby to trochu vypadalo.
Než sem dokreslil trup dalo se manipulovat s křídlem. Takže geometrické práce i přes křídla.
Dneska musím stihnout ještě něco. Od vzletu mě dělí jen krůčky. Vyčernění invazních pruhu a už je teda čas to pro dnešek ukončit.
„odpracovaná doba cca 2,5 hodiny“
2. den
S pivkem u počítače kreslím výsostné znaky a tisknu je na barevné laserovce. Následuje vystřihování. S dopitím druhé dvanáctky mi stříhání jde líp.
Opět zabírám kuchyňskou linku a při konzumaci klobásky na studeno začínám smíchávat barvičky a hledat trochu odpovídající odstín na kamufláž. Snad chabým osvětlením, třetím pivem nebo střetem makrokosmu s makrokosmem se ne a nedaří namíchat ta správná barvička. Až nechtěný kapanec (skvrnu pořídíme snadno) na desku stolu odhalil, že by to mohlo být ono. Míchat barvu ve žlutém obalu od krmeni pro rybičky nebyl dobrý nápad, přelívám ten hegeš do misky, krapet přidat zelenou a jde se na to.
Pro dnešek toho bylo dost. Cca 2 hodiny.
3.den
Po zkušenostech že ve žluté pixli nemíchat barvy vyrábím v misce novou směs na další kamufláž. Paní Hurychová, já – a to je moje zvláštnost – si svoji maltu vždycky míchám sám!
Natřít a šup s tím na topení (naštěstí jde venkovní teplota zas pod nulu tak topíme). Než sem si dal večeři tak sem mohl dodělat žluté pruhy na náběžkách.
A pro dnešek fajront. Asi 1 hodina.
4. den
Hned jak sem přilezl z hokny tak sem se vrhl na dodělání spodní strany. Světle šedomodrou sem trefil na poprvé tak tradá na malování. Po lekci výtvarné výchovy s tím zase šup na topení.
Za půl hoďky to už zase držím v ruce a jde se na lepení znaků. Papírové výstřižky stačí přilepit herkulesem a zase to putuje na tělesa.
V krabici s modelářským harampádím hledám serva, motor a regulátor. Dvojici serv od Pelikána otesávám od montážních pacek a lepím k sobě. Do trupu jsou vsazeny v jednoduchém výřezu.
Hnedka vlepuji výškovku do trupu a nechám schnout. Nemůžu najít vteřiňák tak poprvé na tomto letadle používám purex. Za 20 miut je purex téměř vytvrzený, tak je řada na křídla. Purexem napatlat a spojit s trupem. Pro dnešek vše. 2 hodiny
5. den
Lepím poslední díl – směrovku. Hotovo.
Čtveřice samořezek drží motor naprosto dokonale. Regulátor lepím k trupu přes oboustranou pásku a pojišťuji „kábl binderem“.
Pomocí trafopáječky s ocelovým drátem vyřezávám prohlubeň pro zadní servo a přijímač.
Pár kapek vteřiňáku a vše drží na svém místě. Z trčících kabelů dělám úhlednou smyčku a binderem utahuji k trupu.
Teď jen odhadnout s položenou baterkou těžiště, vysochat díru do trupu a je hotovo.. Ve spěchu sem zapomněl na táhla křidýlek. Takže zase trafopáječkou vytavit malý zářez a vteřiňákem vlepit.
Asi 1,5 hodiny a je hotovo.
Celkem tedy 9 hodin stavby.
6. den
Trochu pofukuje, ale od prvního letu mě to nemůže odradit. Na letišti nejprve prohnat Zero ať to zase dostanu do ruky a hned následuje Spitfire. ¾ plynu a start. Naštěstí rychlou reakcí to strhávám vpravo – málo vyosený motor a jak na sviňu je to lehké na čumák. Výškovka je teda extémně citlivá, což se o křidýlkách říct nedá (Slabší reakce křidýlek je ale z velké části způsobena tvarovou úpravou křídel). Je to opak zera. Tam sou křidýlka jedovatá a výškovka tupá. Pár okruhů a takové nijaké přistání. V kufru lovím tu nejtěžší baterku co mám a přidělávám stuhu. Hned je to lítavjejší. Zkouším co to snese – plná křidýlka a i výškova. Při přetažení má tendence přecházet do vývrtky, ale není to nic hrozného. Musím říct že jsem trochu zklamaný. Ve srovnání se Zerem to nelítá tak dobře, ale zase je to takové čučavjejší. Invazní pruhy jsou krásně vidět a letadlo se dá na obloze docela rychle najít. Uvidím časem jak to bude v chumlu s ostatníma.
