Špejlák, aneb jak to dělám já.

05.04.2013 17:52

 

Autor: Marek Ambrož

 

            Tak jsem se pustil do dalšího modelu. A jelikož je to můj asi šedesátý rc model, dovolil bych si prezentovat všem spřízněným duším, jak stavím eroplány já. (doufám, že jsem si ve své skromnosti nedovolil moc). Ale začněme pěkně od začátku.

 

1. Výběr modelu

-          Stavím především polomakety letadel od počátku letectví do konce 2.WW. Jsou to letadla prodchnutá nadšením průkopníků, odhodláním konstruktérů a naivitou finančních mecenášů. Mladší letadla toto kouzlo jaksi ztrácejí především díky zásahům manažerů, nadnárodních korporací, snahou hodně vydělat a odrbat zákazníka (ostatně to platí i jinde).

-          Zásadně nestavím okoukané a známé typy (pokud mě k tomu někdo nedonutí)

-          Letadlo se mi musí líbit od začátku až do konce stavby. Už se mi několikrát stalo, že jsem rozestavěný model nedokončil, protože se mi prostě přestal líbit.

-          Už na první pohled to musí být letuschopné. Odmítám se pachtit s něčím, co rozmlátím hned při prvním startu.

-          Ke stavbě potřebuji minimálně třípohledový nákres a nějakou tu fotku kvůli zbarvení. V poslední době preferuji plány maket na pohon gumovým svazkem kategorie Peanut (u nás M-oř). Jsou tvarově poměrně shodné s předlohou a je u nich jistý předpoklad že poletí (když to lítá jako prcek na gumičku, tak to musí letět i na rádio). Na internetu je takových plánků nepřeberné množství.

-          Materiál na stavbu volím podle vzorce: Č + CH = Z

                  (čeho mám doma nejvíc + chce se mi do toho = z toho budu stavět)

Po zvážení všech předchozích bodů a další zralé úvaze jsem si zvolil Monocoupe typ 90

 

 

Vyhledal jsem a zvětšil plánek na rozpětí 120cm. Plánky nekreslím (z toho už jsem vyrostl), ale zvětším je na počítači na požadovanou velikost, vytisknu na formáty A4 a slepím. Tímto si vystačím s obyčejným domácím vybavením a odpadá mi starost se sháněním velkoplošného tisku.

            Ještě jsem trošku brouzdal po internetu a hledal další kamufláže tohoto letadla, když jsem narazil na úplně jiný model, který mě okamžitě nadchnul. De Havilland DH 78 Hornet Moth kromě britů snad nikdo jiný nezná a tak jsem jej začal stavět.

 

 

Takže jsem vytiskl další plánek a začal přemýšlet, jak bude model vypadat, jak má létat a z čeho bude postaven.

 

2. Specifikace modelu

-          Jelikož jsem předtím postavil dva polystyreňáky byla volba jasná. Model bude z balsy a pokud možno komplet ze žbrdlin.

-          Rozpětí modelu bude 92cm, což na dvouplošník úplně stačí a odpadají problémy s dopravou a skladováním.

-           Pohon bude elektromotorem Emax CF 2822 s regulátorem 20A a tříčlánkem 1100mAh. Statický tah této sestavy je až 700g, což by mělo bohatě stačit a hlavně žádnej jinej volnej doma nemám.

-          Model by měl být dostatečně lehký ale i pevný, aby byl schopen základní akrobacie (je zajímavé, že všechna cvičná letadla ze 30-tých let akrobacii běžně létala). Hmotnost by neměla překročit 600g, což odpovídá plošnému zatížení 28g/dm2, ale bylo by lepší dostat se níž.

-          Křídla i podvozek musí být demontovatelné, aby se dal model převážet i v létě na kole.

-          Křídlo bude jednonosníkové s žebry ala CO2 (upřesním dále).

 

3. Příprava plánu

-          Plánek vychází z makety Peanut na gumový pohon. Potřebné úpravy dokresluji přímo na plánek, ale většinou rovnou na materiál.

 

 

 

Nyní je všechno jasné a začínám stavět. Stavba křídel mě nebaví, takže s ní vždy začínám (už se mi párkrát povedlo postavit trup a křídla k němu nikdy nedodělat).

 

4. Stavba křídla

-          Žebra jsou z balsy tl. 3mm vyřezaná podle šablony.

 

Pár drobných úprav plánku (rozmístění žeber)

 

 

Veškerý materiál na obě křídla

 

Výhodou této konstrukce je, že nevznikají téměř žádné zbytky a to je při dnešních cenách balsy rozhodující.

 

Konstrukce spodního křídla

 

 

náběžka-  bsa kulatina průměr 6mm

odtokovka- bsa tl. 3mm

nosník- smrk 2x10mm

křidélka pouze na spodním křídle

 

Takto postavené křídlo je velmi lehké a v běžném provozu dostatečně pevné. S takovýmto modelem ovšem nesmíte moc mlátit o zem. Závažnější poškození jsou prakticky neopravitelná. Tady je ukázka toho, jak dopadl můj Sopwith Pup obdobné konstrukce po srážce s Šugiho Fokkerem.

 

 

5. Stavba trupu

-          Přední část z plné balsy tl. 3mm.

-          Zadní část ze smrkovích podélníků 3x5mm a bsa příček 3x5mm

 

 

Přední a zadní část trupu jsou stavěny odděleně s a slepeny až po sestavení

 

 

Paneláž motorového krytu je z balsy tl. 1,5mm

 

 

6. Stavba kormidel

-          Kormidla jsou slepena na desce z bsa nosníků 3x10mm

 

 

 

 

Model v kostře připravený na potažení

 

 

Vzpěry ze smrku 2x10mm jsou pouze nastrčeny do pouzder v křídlech

 

 

7. Podvozek

-          Jako celek je odnímatelný, hlavní část s koly je z ocelového drátu průměr 2mm, který je pouze zastrčen v překližkovém pouzdře v trupu.

-          Zbytek tvoří kulatá krejčovská guma s navlečenými plastovými trubičkami z bowdenu a smrkovými nosníky 2x10mm. Tato část je k trupu přichycena pouze pomocí oček a háčků (pořád doufám že je to můj vynález, protože si nepamatuji kde jsem to okoukal). I když podvozek vypadá složitě, jeho sejmutí a upevnění na model zabere pár sekund.

 

 

8. Potahování modelu

-          Model je potažen materiálem Vlies, který je ke kostře přilepen lehce zředěným Herkulesem.

-          Potah je vypnutý fénem a před barvením lakován disperzním parketovým lakem zředěným 1:1 s vodou.

-          Nedoporučuji napínat potah horkovzdušnou pistolí, protože při vysoké teplotě vnikají ve vliesu malé trhliny, které nejdou zalakovat ani zatřít barvou.

-          Křidélka a pohyblivé části ocasních ploch odřezávám až po potažení a nalakování. Asi to není zrovna košer, ale ušetřím tím spoustu času a u tak malého modelu to nevadí. (Všimli jste si někdy, že potáhnout výškovku rozdělenou na tři kusy zabere skoro tolik času jako potáhnout tři výškovky v celku?)

 

Potažený model

 

 

 

8. Barvení modelu

-          Toto je sázka do loterie, protože špatná povrchová úprava může model úplně pokazit.

-          Měl jsem na výběr několik zbarvení, jak civilní, tak vojenské. Vybral jsem si britskou vojenskou kamufláž pro cvičná letadla z počátku 2.ww tvořenou na horních plochách nepravidelnými poli zemitě hnědé a zelené barvy, spodní plochy jsou žluté.

-          Barvy jsem namíchal do přibližných odstínů z akrylových barev (zakoupených v uměleckých potřebách). Barvy jsou krémové konzistence, takže je ředím vodou a natírám minimálně ve dvou vrstvách.

-          Při míchání jsem neodhadnul množství a barvy mi zbylo tolik, že další model, který budu stavět, musí mít obdobnou kamufláž.

-          Celý model je natřený štětcem. Stříkání barvou nemám rád. I když se to nezdá, zabere to víc času, spotřebuje se víc barvy a čištění pistole je pakárna.

-          Znaky jsou vytištěny na kancelářský papír laserovou tiskárnou, vystřiženy a nalepeny zředěným herkulesem.

 

Hotový model

 

 

9. Výplet

-          Mezikřídelní výplet je zhotoven ze silonového vlasce 0,4mm. Ke křídlům je přichycen napevno, k trupu je připevněn rozebiratelně, pomocí oček a háčků.

-          Silony jsou napnuté a  značně zvyšují strukturální integritu křídel (to bude při akrobacii potřeba).

 

10. Jak stavba dopadla?

            Éro celkově vypadá dobře (ovšem jen podle mého názoru, milovníkům moderních laminátových potvor povoluji prohlásit, že je to hnus fialovej). Hmotnost nakonec vyšla na 560g, což odpovídá plošnému zatížení 26 g/dm2. Díky zvolené konstrukci není hmotnost nijak velká a cena příliš vysoká.

 

Finanční rozpočet stavby:

Materiál

Počet kusů

Cena celkem

Balsa 3mm

2

98

Balsa 2mm

1

40

Balsa 1,5mm

50cm

20

Balsa 6mm

10cm

7

Nosník smrk 10x2

3

15

Nosník smrk  5x3

3

15

Nosník smrk 8x2

1

5

Vlies

1 m2

70

Barva, lak

 

100

Lepidlo

 

20

Drobotina

 

100

 

Celkem

490

 

Model jsem postavil po večerech asi za 14 dní a spánkový deficit začnu dohánět po dopsání tohoto článku. Zatím nebylo počasí na zalétnutí, takže jen nervózně pozoruji oblohu a čekám, kdy se to zlepší. Doufám, že po krátké stavbě nebude následovat ještě kratší let a tvrdý pád. Určitě dám vědět jak to dopadlo.

Závěrem bych chtěl říci, že účelem článku nebylo jen se pochlubit (i když nějaká ta pochvala by zahřála u srdce), ale i připomenout, že Memoriál Franty Podlipáka se blíží a je potřeba stavět. Ať tam zas nelítáme jenom čtyři Jirko!!!! Létající aparáty, které se mohou účastnit tohoto věhlasného klání, je možno stavět stejně, jako  prezentovaný Hornet Moth.

      Jestli jsem někoho inspiroval ke stavbě, tak mě velice těší.

 

                                                                                        Letu zdar a lepení zvlášť!

                                                                                                          Mara