Černé úterý třináctého listopadu
Černé úterý třináctého listopadu
Začalo to před sedmi lety, když jsem ze stavebnice firmy Flair Models Limited postavil polomaketu slavného jedenapůlplošníku Nieuport 17 v kamufláži francouzského esa první světové války Georgese Guynemera , který měl na kontě 50 sestřelů.
Stavba tohoto modelu mě zabrala jeden rok, docela jsem si s ním vyhrál. Vyrobil jsem maketové detaily, které nebyly součásti stavebnice. Ostatně stavebnice dnes již neexistující firmy obsahovala pouze plánek, spoustu balzy a modelářskou bižuterii. Po zjištění, že ve stavebnici nejsou kola, potahový materiál natož maketové doplňky, jsem z toho byl docela rozčarován. Kola se musely dokoupit, doplňky jsem si vyrobil, ale nakonec jsem po sestavení a zalétání modelu musel konstatovat, že úsilí do stavby vložené, se vyplatilo. Odměnou byly vynikající letové vlastnosti a pohled na krásný letoun ve vzduchu. Při startu se choval směrově nestabilně a bylo zapotřebí se dobře soustředit na práci se směrovým a výškovým kormidlem. Potíže nastaly, když se přistávací dráhy zmocnili naši milí sysli, kteří rozvrtali plochu a připravili spoustu pastí. Já jsem tento faktor hrubě podcenil a to se mi nevyplatilo. Stačilo několikrát vjet do díry a spodní křídlo bylo za vzpěrami přeraženo, nějaký ten kotrmelec při rozjezdu přes syslí díru letadlu také nepřidá. Letadlo už letošního roku nebylo to co bývalo, proto jsem začal přemýšlet o stavbě nového stroje z první války s využitím osvědčeného motoru MVVS 7,5. N-17 měl být pověšen na hřebík a využíván příležitostně na modelářské výstavky. No a právě v této době si náš kolega, kamarád Radek Spisar pořídil a sestavil stavebnici trojplošníku Fokker Dr.I. Letoun dostal povrchovou úpravu podle stroje německého leteckého esa Josefa Jacobse s 48 sestřely. Stavebnice pochází od stejné firmy jako Nieuport 17 , vykazuje vynikající letové vlastnosti, což může potvrdit i náš zalétávací pilot Marek Ambrož, který stroj 12.11.2018 zalétával. Tato skutečnost nás vedla k tomu, že jsme se na letišti sešli druhý den, abychom provedli společný let a pořídili pěkné fotky a video.
Je mlhavé úterní ráno 13. listopadu 2018. V 8 hodin se duelanti scházejí na letišti. Než se zvedne mlha, oba soupeři se zahřívají teplým čajem z termosky a starty na svých cvičných strojích. Po malé letecké rozcvičce, snídani a cigárku se zvedá mlha a zároveň přijíždí na letiště pozvaný sekundant a kameraman Marek Hynšt. „Jdeme na věc“ zvolávají naši duelanti. Nejdříve startuje Nieuport 17, kterého pohání žhavící motor. Nastartování proběhlo rychle, jak jsem již výše uvedl Brněnská sedmapůlka je spolehlivý motor. Nieuport startuje trochu křivolakým startem, ale je ve vzduchu, kde je jako štika ve vodě. Stoupá do výšky směrem k hájku, aby uvolnil místo pro start trojplošníku. Černý Dreidecker se elegantně odlepuje od země. Němci jsou ve vzduchu. Dojde k souboji? Nedojde! Mezitím co Dr.I stoupá vzhůru, Nieuport se nad hájkem otáčí k letišti, ale ve výšce padesáti metrů přechází do neřízené vývrtky, pilot se zoufale snaží kontrovat vývrtku kormidly, stahuje knipl plynu. Vše marné Nieuport se dál řítí na plný plyn ve vývrtce ke své zkáze na hodně tvrdou zem. Řvoucí stroj se ztrácí za horizontem, poté se ozývá se ostrá rána. Konec. Obraz jako vystřižený ze scény I. Světové války. Vypadá to jako sestřel ze země. Dreidecker může přistát je bez práce.
Pilot Nieuportu pronáší pár slov jadrnou ostravštinou a odebírá se k místu zkázy. Pilot Fokkeru i kameraman se věnují letu trojplošníku. Teprve teď jim pomalu dochází, že se něco stalo. Účastníci duelu postupně přicházejí shlédnout trosky a vzdát pietu na místě havárie. Uklidí vrak, zapálí vylité palivo a vykouří smuteční cigáro. Důsledky a podrobný rozbor tragédie můžete shlédnout na přiložených fotografiích a videích. Jsem přesvědčen o zarušení signálu z důvodu žádné reakce ani jediného serva. Zbývá mi jen smutně dodat:,,Kdyby, dopadl o tři metry dál, spadl by mezi stromy a zůstal by mi aspoň motor“.
Zdálo by se, že je to konec příběhu, ale smolný den pokračuje. Počasí bylo stále pěkné, mlha zmizela a bylo bezvětří. V hlavě se mi honily myšlenky, mám jít ještě do vzduchu nebo už dnes nemám pokoušet štěstí. Zvítězilo to první. V duchu jsem si řekl „Proč bych měl ještě něco rozbíjet?!“. Vzal jsem do vzduchu Avii BH-3, Radek svého akrobata a pokračovali jsme v dopolední produkci. Hned po startu jsem konstatoval „Ta baterka je nějaká slabá, budu se pouze ploužit.“ Ale když jsem viděl Radkovo letadlo, jak se ve vzduchu vrtí, nedalo mi to a provedl jsem výkrut. Vyšlo to. Při dalším přeletu jsem dal přemet a nevyšlo to! Avia přepadla do vývrtky a neovladatelně se zřítila k zemi. Výsledek vidíte sami. Po zhlédnutí škod jsem usoudil, že už to nemá smysl opravovat. Následoval obřadný doutník a zpopelnění trosek stroje. Zničením Avie jsem ztratil letadlo MLL pro Svařákové létání 28. října 2019. Neházím však flintu do žita, do té doby času dost. Určitě něco postavím.
Po příjezdu domů šel kolem soused, když jsem vytahoval trosky z auta. Zeptal se:
„ Co se stalo?“, vysvětlím mu situaci a on nato: „Není dneska třináctého?“.
P. Š.
PS:
Pro pobavení čtenářů přikládám z archívu ještě několik fotografií crashu z jiných období.
zerg.rajce.idnes.cz/podlipaci_-_CRASHe/