Pilatus Porter P-6 aneb Víťa se taky zbláznil
Autor: Víťa
A je to tady… letošní rok nemate hlavu jen Markovi, ale také i mě. Nevím proč, nevím jak, ale z ničeho nic mě v hlavě bliknula myšlenka koupit si konečně něco velkého se spalovacím motorem.
Po spoustě bublinkových modelů, kterých nebylo zrovna málo, sem se odhodlal ke koupi něčeho konstrukčního.
Bylo mi doporučeno spoustu modelů, ale jen jeden z doporučovaných se objevil jako nabídka v mém emailu po vystavení inzerátu na internetu, kde jsem inzeroval to, že koupím hornoplošník se spalovacím motorem.
Celý netrpěliví jsem očekával foto modelu. Netrpělivost a zvědavost mě nahlodávala mysl, zrovna tak jak kdyby myš okusovala sýr. No zkrátím to… Po asi 2 dnech přišlo foto a já po pár diskusích se Zdenkem byl rozhodnut model koupit.
Pán byl tak hodný, že mi k modelu objednal nová serva a já celý šťastný, co jsem si zase koupil, model naložil do auta a s radostí vezl domů. Po zběžném složení a očištění od prachu, vylití nádrže (bylo zde staré palivo), proplachu hadiček, nádrže a karburátoru, byl první pokus o nastartování. Ten se mi však nezadařil. Celý vzteklý, co to mám za potvoru, jsem začal obvolávat všechny své kolegy a kamarády s prosbou o radu co a jak. Žádná rada nepomohla – motor ne a ne chytit. Domluvil jsem se tedy se Zdenou, že se nato podíváme spolu.
Měl jsem čas a tak jsem nainstaloval serva směrovky, výškovky a křidélek (samozřejmě prodlouženy servokabely). U serv pro SOP a VOP nebyl problém s instalací, ale u křidélek jsem musel upravit rámečky serv. No popravdě dost jsem se s tím natrápil a bál jsem se, abych nevzal třeba moc materiálu a servo bylo poté volné.
Uchycení serv je řešeno obdobně jako u předchozího majitele: natlačení do rámečku a pojištění za pomocí plechového „U“ – já ještě pro jistotu dal i kapku tavného lepidla.
Dalším krokem bylo protažení servokabelů polovinami křídel a zašroubovaní krytek i se servy do křídla. Tohle už šlo celkem hladce, i když jsem se opětovně vynervoval u protahování kabelů – v jednom místě se mi zasekly.
Přišel den D – první pokus o nastartování motoru za pomoci Zdeny. Ráno jsem vstal, uvařil si čaj posnídal chleba s … to vás však nezajímá. Abych přikročil k věci (spíše k letadlu) – dorazil jsem na letiště něco kolem půl desáté. Zdena tu už byl za doprovodu Marka a ještě třetího kolegy, jehož jméno si nevybavím (snad se nebude zlobit). Byl jsem až překvapen, že se nás se spalováky sešlo více – očekával jsem akorát sebe a Zdenu. Po pozdravení a vytažení modelu z auta se ke mně všichni kolegové slétli jako supy. Nastal ten okamžik – pokus o první nastartování. Už zde začali první problémy – motor si nechtěl nasávat, poté nechtěl pořádně běžet, ale abych nezdržoval – podařilo se nám ho za pomoci tří lidí nastartovat. Jaká radost pro mě. Okamžitě ze mě spadla nervozita. Dočkal jsem se! Slyšet poprvé motor vlastního letadla je těžko popsatelný pocit. Přirovnal bych to k takovému malému atomovému výbuchu v hlavě. Model jsme trochu seřídili a po zdrbaní za to, že jsem nevzal křídla jsem model vytankoval a po asi 2 hodinách na letišti vyrazil domů.
Povzbuzen tímto pocitem jsem se odhodlal ještě odpoledne nainstalovat kryt motoru ( musel se trochu doupravit).
Jestli to poletí? Mělo by, ale pořád tu je strach z toho, že se mi nepodaří vzlet nebo přistání. Teď už jen čekám na vhodné teplé počasí a dodělání úpravy vysílače a můžu jít do vzduchu. Doufám, že mi budete držet palce.
