Světový pohár v Českém Těšíně

Autor: Jiří Špičák

Fotografie: raketyvyskov.rajce.idnes.cz/WC_Cesky_Tesin_2017   

 

 Kamarádi modeláři, tak jsme se naposledy viděli v Letovicích.  Tam jsme si zalétali a pak začalo být hnusně. Vzpomínáte. Týden na to , o víkendu, jsme měli jet na Světový pohár do Českého Těšína. Jelikož nám ale raketoplány nefungovali úplně dokonale, bylo třeba je ještě zalétal. Při předpovědi počasí, kterou slibovali, bylo jediné řešení pondělní dopoledne. Takže jsem v pondělí nechal klienty klientama, ať si na mne počkají  a šel jsem zalétával. 6:30 jsem byl na poli, chvíli po dešti, bezvětří.  3 nové raketoplány chodili jak z partesu. Pěkně nahoru, pak pěkně klouzali v hustém vzduchu.  Skoro padali k noze. Prostě všechny stroje létali jak měli. Jen 2 raketoplány se vzpínali. Tak ty jsem určil. Že budou moje…

    Týden uběhl, vyrážíme do Českého Těšína… V pátek, hned so Soňa skončila v optice, jsme se dobalili a vyrazili na sever, 2 hodiny cesty. Dorazili jsme před devátou, jako poslední na večeři. Maso se úplně rozpadalo, zato brambory byli úplně vysušené (4 členná rodina nedokázala rozžvýkat ani jeden servírovaný kus J). Ubytování bylo na úrovni, tak jsme tam zanechali děti a šli do baru. Potkali tam kompletní českou reprezentaci a ještě kousek slovenské. Chvíli po mistrovství Evropy bylo co probírat…

    Sobota ráno. Budíček. Obloha padá na zem. Příval deště… Snídaně a odjíždíme hledat letovou plochu. Po 10min jízdy do neznáma jsme ji našli. Na jedné straně údolí, při jednom stavení je plac pro postavení stanů. Naštěstí má s sebou tentokrát stan, protože stále vydatně prší. Ve chvíli kdy jej začneme stavět jsme zjistili, že jsme na pokoji nechali krabici s modelama. Takže Soňa se ujala výstavby, spolu s Jirkou Konkolem a já jel na ubytování pro stroje. Hned co jsem se vrátil a shledal jsem, že stan je již dokonale postavený, Jirka Konkol zjistil, že na pokoji nechal motory. Takže tentokrát jel na ubytování on a my už se začali chystat.

    Jury rozhodla, se začne streamerem. To aby se vyzkoušelo všechno. Od místa, kde jsme měli zázemí, vedla do kopce mírná cesta. Vlevo od ní byla louka z vyšší trávou. Vpravo byla oranice.  Dlouhá a hluboká. Pořadatel nedostal povolení k užívání trávy. Mohli jsme jen na tu oranici. Nakonec startoviště bylo na krajnici cesty. Ale směrem k té louce. V délce 1m.  Cesta byla průchozí a na krajnici oranicové stáli časoměřiči. Byl to masakr. Meixner jako komisař se tam ztrácel, lezli jsme si přes šňůry. Ale nakonec se to nějak zvládlo.  Jo a taky pořadatel nezajiš´toval startovací zařízení. Což pro mne bylo nepříjemné překvapení. V podstatě všichni si vozí svoje. Ale já si tam narychlo musel půjčovat.

    Ve chvíli zahájení prvního kola někdo v nebi otočil kohoutkem a přestalo pršet. Takže už bylo jen vlhko, chladno a mírný vítr, přes celou délku oraniště. Takže být nejlepší znamenalo pěkně se projít oranicíJ

    My jsme to brali opět tréninkově. Létali jsme na Zikmundovy motory, takže časy poloviční oproti zbytku.

A Ala to vylepšila hned nulou v prvním startu. Jak bylo vlhko a máme rakety z papíru, tak si promáčkla kužel a raketa ji v letu udělala pár kotrmelců. Jinak jsme zkoušeli streamery z různých folií a tedy žádná sláva.

    Přijel na závody Tendera. Polák, co vyrábí motory. Průměr 10mm. Půlka lidí na ně litá…  Tak jsem taky něco nakoupil. A nevydržel jsem to a hned jsme na ně letěli poslední kolo streameru. Frída zaletěla čas srovnatelnej s ostatními, takže to časem třeba půjde...

Ale aby to nebylo tak jednoduché, tak Juráš si naběhl u startu. Jak to bylo na té cestě, mnoho lidí, mnoho ramp. Tak Juráš se přihlásil na start. Meixner byl v polovině startoviště. Díval se na nás, něco mluvil, nebylo rozumět co. A jak mávl, tak jsme odstartovali (Juráš to měl odemne schváleno). Jenže v tu chvíli letěl i někdo na jiné rampě. Toho Meixner odstartoval. Nám dal nulu za nepovolený start. Ale já si byl 100% jistý, že se fakt dívá na nás… No, jelikož se jednalo o mladého, tak po chvíli mu dal možnost opravy. Což bylo super. Kdyby to ale Juráš věděl…. Protože si vykračoval v poli a do konce kole zbývalo 8min. Takže veškerá výchova šla stranou, raketu jsem mu nachystal já. Přiběhli jsme na startoviště. O to jsme se dělili s Estoncama. Rychle na rampu a start. Takže jsme to stihli. Ale díky nám to pak nestihl odletět jeden Estonec. Tak jsem to s ním pak musel narovnat večer na banketu… .-)

    Potom se šlo na raketoplán. Tam jsme měli jistotu, protože jsem vše osobně zalétal. Jenže nakonec bylo vše  jinak. Všechny modely padali ve vývrtce dolů. Buď to byla nula, nebo čas okolo 30s. Katastrofa. Všech 6 raketoplánů.   Opravdu poctivá příprava a takový konec. Asi se to muselo vlhkem pokroutit… Ale fakt jsme je 3x lakovali. Korunu tomu dal ještě Juráš. Raketoplán měl již na rampě. Už zapichoval pomocné tyčky, aby se mu nehýbal. A přitom mu to podjelo a ten raketoplán si přímo na rampě zlámal vejpůl.

Pak se ještě létal vírník, ale tomu jsme již jen přihlíželi. Tedy spíše jsme využili volného času a děcka na place udělali trochu domácích úloh.

    Večer byl banket. Výsledkově jsme nezaujali. Ale zase jsme byli s Jurášem stylově sladěni (To díky Soně... ) a ještě s námi byli dvě krásné dívky. Průběh večera normální, chvílemi nuda, chvílemi družný hovor český, slovenský, anglický, ruský, polský. Na závěr jsem  ještě zavítal k Estoncům vyřešit ten ranní zádrhel. Měli na to připravený „balzám“, výborný to alkohol.

    Druhý den ráno opět silně pršelo. Sjeli jsme se na ploše. Byla vzrušená debata, jestli létat či ne. S8E – RC raketoplány by hned byli v mracích. A i když se to hned neřeklo, bylo jasné, že ti létat nebudou. A tak kdo létat jen S8, nečekal na konec a odjel. U maket byla debata trochu delší. Soutěžící z Krupky byli dosti halasní se svými názory. Nakonec řekli, že tráva je na ně moc mokrá a makety létat nebudou. Odjeli a tak zbytek soutěže proběhl již v klidu.

    Ke startu s maketou nakonec vyrazili Matěj Hagara se Zenitem. Bohužel mu na startu bouchli hned 3 motory. Se zbývajícími 2 to i tak vyletělo pěkně vysoko. Bohužel bouchnul i ten prostřední, který odpaloval další stupně. Jak to dopadlo, je vidět na fotkách (tedy relativně dobře, zem byla hodně měká).

    Další na šli na start manželé Sercaianu z Rumunska s Arianou 44LP. Jelikož dojeli sami, všichni přítomní jim pomáhali. Ať již s držením několika deštníků nad rampou, či sběrem všech dílů. Letěli totiž 3stupňově, odhazovali boostry a asi i družici. Letěli opravdu krásně, bezchybně. A po zásluze vyhráli.

    Ještě letěl Jirka Konkol se Sondou S3. Pěkný let. Jen si dal trošku větší padák, tak potom o kousek nestihl doběhnout na místo přistání.

    Junior Štirba Plotr z pořádajícího klubu letěl krásná dvoustupňový let svého Nike Apache.  A díky tomu se umístil na 3tím místě.

    Marián Greš. Letěl svoji Arianu 1. Také velmi povedený let. Jeden padák se mu otevřel jen tak tak, ale let byl uznán a tak skončil na 2hém místě.

    V neděli už bylo opravdu nevlídné počasí. Ale kdo zůstal, viděl pěkné lety maket. A Stewarta který vyhodnotil, že to je počasí na bermudy. To nikdo nechápal J

 

Díky pořadatelům za pěkné závody i v těch obtížnýh podmínkách…